Dalším důležitým faktorem úspěchu je dlouhé pozorování vybraného místa a práce na jeho zatraktivnění přilákáním potenciální kořisti. V mém případě jsou to amury.
K řece chodím s kamarády na ryby. Náš tým je úzká skupina přátel a lidí, kteří se zbláznili do rybolovu. Jsme čtyři: já, Jarek, Bartek a Adrián. Nejlepší na tom je, že stále držíme spolu a podporujeme se navzájem. Jako malí kluci jsme snili o tom, že si z Visly vezmeme velké amury. Vždy jsme měli pocit, že je to nedosažitelný cíl. Rozhodli jsme se to ale zkusit. V rámci tohoto článku se s vámi podělím o proces, kterým jsme přešli od nápadu ulovit tyto ryby v krakovských vodách Visly až po životní úlovky na podložce. Doufám, že náš příklad vám poslouží k překonání vašich rekordů na řekách.
Všechno to začalo asi před rokem, kdy jsme se rozhodli vsadit všechno na jednu kartu. Trvali jsme na tom, že budeme lovit amura z řeky Visla a nic nám nebude stát v cestě. Samozřejmě, překážek bylo mnoho. V první řadě náš lovný revír, tedy Visla, není nejlehčí terén. Obecně velké řeky vždy kladou určitý odpor, například v podobě nedostatku dobrého místa. Hned můžu říct – máme-li krásný čistý břeh s otevřeným přístupem k řece, je velká pravděpodobnost, že tam nejsou žádné ryby. Při rybolovu už to bývá tak, že se musíte prodírat velkými lesními porosty a hledat ideální místo, kde mají pohodlí ryby a ne my.
Začali jsme tedy hledat, plavit se po Visle a pozorovat vodu. Konečně jsme to spatřili! Nejlepší, dokonce ideální místo pro splnění snů o velkých amurech... byla to naprostá divočina. Přístup k této poloze byl téměř nemožný, ale voda v tomto místě byla skvělým stanovištěm pro amury. Tyto ryby byste měli hledat na řekách v blízkosti rákosu, padlých stromů, kde mohou najít přirozenou potravu. Je skvělé, jsou-li na dně nějaké prohlubně, kde se voda zpomaluje a je tam menší šance, že se vaše návnady odplaví.
Takto vypadala Visla na místě, které jsme si vybrali. Rozhodli jsme se, že zde budeme lovit. Jen jsme museli trochu upravit břeh, abychom postavili tábor. Tak jsme se o to postarali, dokonce jsme postavili molo. Nebylo snadné se dostat na naše místo, protože se tam musíte dostat na člunu. Byli jsme však natolik odhodláni, že nás to neodradilo.
Dalším bodem bylo přilákat rybu na zvolené místo. Doslova to souviselo s pokrytím vybraných bodů kukuřicí. Hustě jsme navnadili. Pokaždé jsme spotřebovali minimálně 50kg sladkého zboží. Takto jsme místo vnadili každý druhý den.
Konečně je čas sednout si s udicí v ruce. K mému překvapení se první amur objevil do 20 minut. Teď jsem si byl jist, že to, co jsme považovali za nedosažitelné, se začíná formovat. Neustále jsme zakrmovali, každý druhý den, celý týden, jsme do vody házeli kukuřici. Až v pátek jsme ulovili další amury.
Samozřejmě, byly různé vycházky, někdy lepší, někdy horší, někdy totálně beznadějné. My jsme se však učili, pozorovali a vyměňovali si postřehy. Na háčcích jsme měli většinou stejnou kukuřici, jakou jsme sypali při krmení, atraktivní Euro Boosterem. Naším amurem velmi chutnala Vanilka, ale osvědčily se i jiné sladké aroma, jako Moruša nebo Broskev. Čas od času letěla do vody kulička jako dodatečný podnět k záběru.
Výběr návazce se ukázal jako důležitý aspekt při lovu amurů v řece. Většina našeho týmu lovila s pletenými šňůrami, já jsem se držel fluorocarbonu a ukázalo se, že mé výsledky jsou lepší než u kolegů. Výměna názorů, výměna vlasců a všichni jsme se mohli kochat krásnými exempláři na podložce. Dalším faktem, kterého jsme si všimli při lovu, byla důležitost barvy hlavního vlasce. Nikdo by nečekal, jak velký vliv má na záběr. Při lovu se zelenou šňůrou jsme měli mnohem lepší výsledky než s bílou šňůrou. Další výměna názorů v týmu a všichni opět lovíme se stejnými, zelenými vlasci.
Namáhavá, velmi systematická práce přinesla opravdu uspokojivé výsledky v podobě velkých amurů. V mém případě se mi podařilo osobní rekord (PB) překonat třikrát, z toho dvakrát v jeden den. První větší amur vážil 11 kg a to už bylo něco, protože, jak víte, síla ryb žijících v řekách je obrovská. Další výprava však přinesla další exemplář, tentokrát vážící 15,2kg a za půl hodiny jsem se unavil dalším 15,8kg amurem. To bylo něco! Ty emoce, euforie, pocit triumfu... Příjemný pocit únavy a třešnička na dortu v podobě takové ryby, či dokonce dvou, je to nejlepší, co může rybáře potkat. Nejlepší odměna za kus práce.
Chytání takových ryb v řece je krásné, ale velmi únavné. Jsou neskutečně silné a opravdu stojí za to mít vedle sebe někoho, kdo nám pomůže v boji proti těmto obrům. Druhým aspektem je výbava. Musí být pevná, abyste měli jistotu, že vydrží i další zdolávačku ze břehu. Osobně doporučuji investovat do kvalitního prutu.
Amur během zátahu nebojuje urputně. Obvykle se skutečný boj začíná u podběráku. Ostražitý aziát se začne trhat a utíkat, čímž otestuje celou naši soupravu. Musíte ho trochu unavit a počkat, až bude připraven na podebrání. Nezapomeňte každou rybu při pouštění nechat odpočinout a dát jí čas na regeneraci.
Lov amurů v řekách není nejjednodušší, ale určitě přináší spoustu zadostiučinění. Jak můžete vidět na našem příkladu, lov amura v řece je ve skutečnosti rozvinutá strategie, která potřebuje čas, aby byla účinná. Výzkum, pozorování, duplikování pokusů, učení se z chyb a velká dávka trpělivosti – to jsou hlavní rysy budoucího úspěchu.
Hodně štěstí
Andrej
